Silmarillion
Silmarillion, mýty a legendy Středozemě je kniha, kterou napsal snad nejlepší autor fantasy žánru John Ronald Reuel Tolkien. Tento známý spisovatel, lingvista a literární kritik učil na angličtinu na Oxfordské univerzitě, kterou předtím v roce 1925 absolvoval. Své příběhy Středozemě spisoval celý svůj život a právě Silmarillion za něj musel dokončit jeho syn Christopher po jeho smrti.
Tato kniha vyšla v Londýně roku 1977 u vydavatelství Georgie Allen a Unwin. Mě se dostala do ruky kniha druhého českého vydání z roku 2003 od nakladatelství Mladá fronta. Přeložila ji Stanislava Pošustová. Je doplněna šestnácti ilustracemi Teda Nasmitha.
Tolkienův Silmarillion popisuje První věk Středozemě. Je zde zahrnut vznik světa a její historie. Název knihy je odvozen od jména tří vzácných klenotů, silimarilů, které zhotovil nejnadanější z elfů Fëanor. Tyto klenoty uchovávaly Světlo Dvou stromů blažené říše Valinoru.
Těch se ale zmocnil první temný pán, Morogoth, který si s nimi ozdobil svou železnou korunu ve své pevnosti Angband.Fëanor se svými syny, vázanými přísahou ke klenotům, se snaží vydobýt si silmarily zpět. Bohužel se jim klenoty získat nepovede a jejich království jsou poražena. Silmarily se nakonec dostanou mimo dosah Temného pána zásluhou elfské princezny Lúthien a lidského bojovníka a přítele elfů Berena, jejichž láska se dokázala přenést i skrz hranice smrti.
Osud klenotů byl zpečetěn v první bitvě o Středozem. Kdy se jeden potopil do hlubiny moře, druhý se roztavil v nitru země a třetí dodnes putuje po nebi jako nejzářivější hvězda v souhvězdí Eärendil.
Kniha je určena každému, kdo má rád dílo J. R. R. Čtenář se může dozvědět co bylo před dobou Pána prstenů. Ale i pro nezaujatého člověka tato kniha může být zajímavá svou propracovaností, která zanechává pochyby zda opravdu jde o fikci, ale hlavně dokáže strhnou svým spletitým příběhem, který nutí k opětovnému zamyšlení nad autorovými myšlenkami.
Silmarillion jsem ještě nečet ale Pána prstenů a Hobita jo .