Máj
"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas."
Zaposloucháte-li se do tohoto milostného monologu, vybaví vám zajisté báseň Máj. Báseň o nešťastné lásce nabízející úvahy o přírodě v plném rozkvětu, ve které autor Karel Hynek Mácha nabízí obdivuhodné a neobvyklé metafory a personifikace střídající se atmosféry ponuré krajiny. A každému čtenáři se v mysli objevují nádherné obrazy:
"Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;,
a vysoko - v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,"
lehounký větřík s nimi hraje;,
a vysoko - v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,"
"Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál."
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál."
"Krásný máj uplynul, pohynul jarní květ,
a léto vzplanulo; - i jaro vzešlo zas°
až mnohá léta již přenesl časů let."
a léto vzplanulo; - i jaro vzešlo zas°
až mnohá léta již přenesl časů let."
"Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou."
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou."
Posluchači může na mysl přijít podobnost zamilovaného Viléma a autora básně - Karla Hynka Máchy: oba zemřeli předčasně, i když za rozdílných okolností. Zaujme vás kontrastný protiklad života a smrti - přestože Vilém nechce zemřít, musí pykat za svůj zločin, objevující se ve druhém zpěvu:
"Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší - ach - mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!"
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší - ach - mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!"
Báseň na mne velmi zapůsobila. Mácha se s námi podělil o své city velice přirozeným jazykem s hlubokou melodičností, některé pasáže jsou procítěné a ve své podstatě dokonalé. Jsem si jista, že je Mácha jedním z našich největších vlastenců, je básníkem v každém verši milující svou zemi. To, že se Mácha se s svým Májem ztotožnil, prožíval jej a proto přidal na konec své básně i svoje jméno:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
ahoj máš to moc hezké