5. března 2006 v 16:03 | Gawaen
|
Tvář za sklem
Kavárna Bellevue, vybavená krásným, noblesním a drahým nábytkem, je plná vážených a důležitých hostí v elegantních šatech. Důstojní páni a vznešené dámy se dobře baví, i když je jejich zábava povrchní, nažehlená a strojená.
Z ulice, kde zuří zima a padá sníh, se na ně skrz okno dívá hoch nebo snad už mladý muž. Dívá se a pozoruje. Nenávidí je a přitom jim jistě také tiše závidí jejich bohatství. Zatracuje jejich aroganci, jejich sobeckost, jejich život.
Čas jako by se zastavil. I když už mladík dávno odešel od okna, atmosféra v kavárně zůstává napjatá. Ve vzduchu visí nejenom přetvářka ale i něco horšího.
Tak dopadla kavárna Bellevue. Stal se z ní hrob, mohyla, kde leží ti samí neteční lidé.
Muž
Muž, starý muž, jehož sedmdesáti čtyřleté srdce přestává pracovat, umírá. Jeho srdce se vyviklává jako starý dub, který pak na něj padá a ukončuje jeho život, rychle a přitom nekonečně dlouho. Děda v té těžké chvíli plné bezmoci dokáže ještě obdivuhodně myslet na ostatní.
Ráno ho najdou, položí na postel a sejdou se, aby se s tím mohli rozloučit. Výčitky jejich svědomí už stařečkovi život nevrátí. Z jeho očí je poznat všechno co nelze vyjádřit slovy. Už se nikdy nevrátí, ale jeho síla může jít dál. Jiří ji nechává přejít na sebe. Představuje si, že jednou umře stejně důstojně. Je sice ještě mladý a nezkušený, teprve se z něj má stát muž, ale setkání se smrtí ho donutí přemýšlet o životě. Uvažuje nad tím, jestli když něco končí zároveň něco nového začíná.
Dům v noci
V domě, který se halí do černé noci, téměř všechna světla už zhasla. Jen jedno malé okýnko ne. Uhlíř, domovnice, švadlenka, úředník, opilec, děti, muži i ženy a za okny sní. Dva milenci se vrací domů. Jdou tiše, jako lehký vánek se vznášejí až do pátého patra, do jejich pokojíčku. Jsou teď úplně sami. Sami, osamělí a přitom spolu a nezbývá jim nic jiného než těšit se jeden z druhého. Už se necítí tak bezmocně, vždyť jsou přece spolu, silní a naplnění.
Tady máte prezentaci http://www.jiriwolker.websnadno.cz