Only we have to decide, what we shall do with the time which is given do us.

Jiří Wolker

5. března 2006 v 16:03 | Gawaen |  Referáty o knihách
Tvář za sklem
Kavárna Bellevue, vybavená krásným, noblesním a drahým nábytkem, je plná vážených a důležitých hostí v elegantních šatech. Důstojní páni a vznešené dámy se dobře baví, i když je jejich zábava povrchní, nažehlená a strojená.

Z ulice, kde zuří zima a padá sníh, se na ně skrz okno dívá hoch nebo snad už mladý muž. Dívá se a pozoruje. Nenávidí je a přitom jim jistě také tiše závidí jejich bohatství. Zatracuje jejich aroganci, jejich sobeckost, jejich život.
Čas jako by se zastavil. I když už mladík dávno odešel od okna, atmosféra v kavárně zůstává napjatá. Ve vzduchu visí nejenom přetvářka ale i něco horšího.
Tak dopadla kavárna Bellevue. Stal se z ní hrob, mohyla, kde leží ti samí neteční lidé.
Muž
Muž, starý muž, jehož sedmdesáti čtyřleté srdce přestává pracovat, umírá. Jeho srdce se vyviklává jako starý dub, který pak na něj padá a ukončuje jeho život, rychle a přitom nekonečně dlouho. Děda v té těžké chvíli plné bezmoci dokáže ještě obdivuhodně myslet na ostatní.
Ráno ho najdou, položí na postel a sejdou se, aby se s tím mohli rozloučit. Výčitky jejich svědomí už stařečkovi život nevrátí. Z jeho očí je poznat všechno co nelze vyjádřit slovy. Už se nikdy nevrátí, ale jeho síla může jít dál. Jiří ji nechává přejít na sebe. Představuje si, že jednou umře stejně důstojně. Je sice ještě mladý a nezkušený, teprve se z něj má stát muž, ale setkání se smrtí ho donutí přemýšlet o životě. Uvažuje nad tím, jestli když něco končí zároveň něco nového začíná.
Dům v noci
V domě, který se halí do černé noci, téměř všechna světla už zhasla. Jen jedno malé okýnko ne. Uhlíř, domovnice, švadlenka, úředník, opilec, děti, muži i ženy a za okny sní. Dva milenci se vrací domů. Jdou tiše, jako lehký vánek se vznášejí až do pátého patra, do jejich pokojíčku. Jsou teď úplně sami. Sami, osamělí a přitom spolu a nezbývá jim nic jiného než těšit se jeden z druhého. Už se necítí tak bezmocně, vždyť jsou přece spolu, silní a naplnění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Safri Safri | E-mail | Web | 7. dubna 2006 v 18:08 | Reagovat

Tady máte prezentaci http://www.jiriwolker.websnadno.cz

2 Eduard Nud Eduard Nud | 3. září 2015 v 17:58 | Reagovat

Je těžký život v reálném kapitalismu, kdy žebrák žebrá u prsu matčino. Kdy dívenka mladičká nemůže mlíčko bumbati s milencem v náručí. Kdy, stop. To myslíš vážně. Proboha, děvče, uklidni se. No jo, baculatá buchtička, ale to si ještě kvůli tomu nemusíš sypat popel ha hlavu a rváti si kštici. Raduj se. Takhle se rozhodne nespadneš. Maximálně tak se schodů.

3 Eduard Nud Eduard Nud | 11. září 2015 v 16:25 | Reagovat

Omlouvám se. Poslední dobou, ale nic. Nervozní jak sáňky v létě, otrávený jak muchomůrka tygrovitá. Myslím si, jak nejsem vtipný a přitom píši hlouposti. Populární? Možná. Otázka je ale jak.

Tyhle básničky se mi moc nevybavují. Snad jedině Tvář za sklem. Problém není v umění. Problém je ve mně. Moc mě to nebaví. Nejsem na to přes svůj věk vyzrálý. Mám rád informace a jednoduché čtení. Ale ani knihy nemusím. Spíš pro děti.

Ale i tak se ještě jednou omlouvám. A dost. Tohle je komentář, ne tele novela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama